Stojan
Vodorovný pod čepel nebo svislý pod rukojeť. Důležité je, aby meč ležel na měkkém podložení a nedotýkal se kovu.
Péče
Pružinová i uhlíková ocel — z takové se dělají meče, které mají něco znamenat — rezaví. Není to vada, je to cena za tvrdost a pružnost, které nerezová ocel nedá. Celá údržba se scvrkává na tři věci: sucho, tenká vrstva oleje, dál od pochvy.
Meč přijede zakonzervovaný na dobu přepravy — obvykle pod vrstvou hustého tuku, někdy v naolejovaném papíru. Sundejte ji celou: papírovou utěrkou, a je-li tuk ztvrdlý, vatou s trochou technického benzínu nebo lihu.
Teprve na čisté, odmaštěné oceli uvidíte, co jste doopravdy koupili. Prohlédněte si čepel proti světlu z obou stran — hledáte rýhy, důlky a zkroucení. Zkontrolujte, jestli záštita nemá vůli a jestli se rukojeť netočí na řapu. Tohle je chvíle na reklamaci, ne za tři měsíce.
Nakonec naneste vlastní vrstvu oleje. Od té chvíle je meč váš a za to, co se s tou ocelí děje, odpovídáte vy.
Zajímavost
Středověké pochvy měly dřevěné jádro vylepené zevnitř ovčí kůží nebo rounem — vlnou dovnitř. Lanolin, tedy přirozený tuk z vlny, mazal čepel při každém tasení i zasunutí. Pochva tak nebyla jen pouzdrem: byla součástí systému údržby, která se obnovovala sama.
Dnešní pochvy jsou kryté vyčiněnou kůží bez rouna a fungují opačně — drží vlhkost u oceli. Odtud pravidlo, které ve středověku nebylo třeba formulovat: meč bydlí na stojanu, ne v pochvě.
Rytmus
Po každém doteku
Pot je kyselý a obsahuje sůl. Otisk prstu nechaný přes noc umí v leštěné oceli vyleptat trvalou matnou skvrnu.
Každých 4–8 týdnů
Pár kapek rozetřených hadříkem po celé délce. Vrstva má být tak tenká, aby ocel vypadala suchá — přebytek jen sbírá prach.
Jednou za půl roku
Zkontrolujte, jestli hlavice drží bez vůle, jestli se rukojeť netočí na řapu a jestli omotávka neodchází. Povolený jílec dotažený včas je maličkost, přehlédnutý — oprava.
Po každé vlhkosti
Déšť na přehlídce, mlha v terénu, vlhký sklep. Voda na uhlíkové oceli začíná pracovat v hodinách, ne ve dnech.
Prostředky
Nejlevnější a zcela dostačující. Koupíte ho v lékárně jako parafinový olej. Bez zápachu, nežlukne, neublíží kůži pochvy.
Klasika japonské údržby, dnes používaná na každou ocel. Velmi řídký, vsakuje se do hadříku a zanechává doslova mikronovou vrstvu.
Nejtrvanlivější ochrana pro meč, který má viset a nebýt braný do ruky. Vrstva drží měsíce. Vyvinut pro muzejní konzervaci a tam se stále používá.
Vytlačí vodu, ale odpaří se a po pár týdnech už nechrání nic. K rozpuštění starého tuku — ano. Jako ochranná vrstva — ne.
Žluknou. Po pár měsících zanechají lepkavý kyselý povlak, který škodí víc, než pomáhá.
Seznam zákazů
Nedržte meč trvale v pochvě — to je nejčastější příčina důlků, jaké vídáme.
Nepoužívejte na rez brusku ani rychloběžný kotouč. Ocel popuštěná na 200 °C ztrácí tvrdost při mnohem nižší teplotě, než se zdá, a rozžhavené ostří se už do formy nevrátí.
Nemyjte čepel prostředky s chlorem ani v myčce. Chloridy jsou zrychlený kurz důlkové koroze.
Nezkoušejte ostrost prstem napříč ostřím. Podélně, bříškem, lehce — nebo prostě na listu papíru.
Nesekejte nic dekorativní replikou. Meč s měkkým řapem nebo s nekaleným ostřím na to není udělaný a při úderu může povolit v jílci.
Příslušenství
Vodorovný pod čepel nebo svislý pod rukojeť. Důležité je, aby meč ležel na měkkém podložení a nedotýkal se kovu.
Mikrovlákno nebo bavlna bez apretury. Zvlášť hadřík na olej, zvlášť na utírání — ten druhý rychle nasbírá piliny.
Řeší problém otisků u zdroje. Hodí se zvlášť, když si meč prohlížejí hosté.
K nošení, ne ke skladování. Dobře padnoucí drží čepel samotným třením u ústí, bez zámků.
Jen k mečům s ostrým ostřím. U dekorativní repliky není potřeba a broušení z ní sečnou zbraň neudělá.
Ne všechno z toho máme skladem — pokud něco v obchodě chybí, napište. Poradíme, co u konkrétního meče dává smysl, i když to koupíte jinde.
Jen nezbytné cookies — bez reklam a sledování. Více