Szczerbiec – korunovační meč polských králů
Szczerbiec je korunovační meč polských panovníků. Poprvé byl použit při korunovaci Vladislava Lokýtka roku 1320 a pak po staletí provázel korunovace ve wawelské katedrále. Je jedinou dochovanou součástí starých polských korunovačních klenotů.
Samotný meč vznikl nejspíš ve 12. nebo 13. století; jílec zdobí symboly čtyř evangelistů a nápisy. Po trojím dělení Polska se dostal do soukromých rukou, pak do sbírek Ermitáže a do Polska se vrátil roku 1928 na základě rižské smlouvy. Za druhé světové války byl evakuován až do Kanady, vrátil se v roce 1959 a dnes je k vidění v Korunní klenotnici na Wawelu v Krakově.
Legenda o meči Boleslava Chrabrého
Podle legendy udeřil Boleslav Chrabrý roku 1018 při vstupu do Kyjeva mečem do Zlaté brány a vyštěrbil ostří – odtud jméno Szczerbiec, z polského „szczerba“, štěrbina. Krásný příběh, ale nemožný: Szczerbiec je o staletí mladší než Boleslav a Zlatá brána byla nejspíš postavena až po jeho výpravě – staroruský letopis ji spojuje s rokem 1037.
Legenda prostě spojila nejslavnější polský meč s nejslavnější výpravou prvního polského krále. Proto „meč Boleslava Chrabrého“ a „Szczerbiec“ znamenají v polštině totéž.
Dva nahé meče od Grunwaldu
Ráno 15. července 1410, před bitvou u Grunwaldu, přijeli do polsko-litevského tábora heroldi velmistra Ulricha von Jungingen. Přinesli dva obnažené meče – jeden pro krále Vladislava Jagella, druhý pro velkoknížete Vitolda – jako výzvu k boji. Tak to popisuje kronikář Jan Długosz.
Jagello meče přijal a bitva skončila drtivou porážkou Řádu. Grunwaldské meče byly uloženy v klenotnici na Wawelu, ale po dělení Polska se ztratily. Zůstaly symbolem – dva zkřížené meče nese například Grunwaldský kříž. U Grunwaldu mimochodem bojovaly i české a moravské oddíly, na obou stranách.
Záviš Černý
Záviš Černý z Garbowa, erbu Sulima, je nejslavnější polský rytíř středověku a ztělesnění věrnosti – Poláci dodnes říkají „spolehnout se na někoho jako na Záviše“. Bojoval u Grunwaldu, jezdil na turnaje po celé Evropě a padl roku 1428 u Golubace v boji s Turky.
Jeho meč se nedochoval. Jeho jméno ale nese jeden z mečů v naší zbrojnici – bastard ve stylu 15. století, doby, kdy Záviš bojoval.
