Templáři: meče 12. a 13. století
Řád templářů existoval zhruba od roku 1119 do roku 1312, takže templářský meč je rytířský meč 12. a 13. století: jednoruční, oboustranný, s křížovou záštitou a kotoučovou hlavicí nebo hlavicí tvaru para ořechu. V Oakeshottově typologii jde hlavně o typy X až XIII – široká čepel, dlouhý žlábek, 1,0–1,4 kg.
Templář bojoval mečem a mandlovým štítem, z koně i pěšky. Řeholní pravidla žádala prostotu a zakazovala zlato a stříbro na uzdách a ostruhách – templářův meč byl nástroj, ne šperk.
Odkud kříž na meči
Meč s křížovou záštitou má sám tvar kříže a na dobových hlavicích a čepelích se občas objevují ryté kříže a zbožné nápisy. Červené kříže na hlavicích a smaltované erbovní štítky dnešních replik „templářských mečů“ jsou však moderní stylizace, ne kopie konkrétního dochovaného meče.
Řád německých rytířů: meče 14. a 15. století
Řád bratří domu Panny Marie Německé v Jeruzalémě – Řád německých rytířů – se usadil v Prusku ve 13. století. U Grunwaldu roku 1410 bojovali jeho rytíři meči své doby: jednoručními a jedenapůlručními, stále štíhlejšími a špičatějšími, protože protivník už nosil plátovou zbroj, kterou bylo nutné překonat bodem do mezery.
Meč německého rytíře proto vážil obvykle 1,1–1,6 kg. Velké obouruční meče, které se dnes s rytířskými řády často spojují, se rozšířily až v 16. století, dlouho po Grunwaldu.
Baldwin – naše interpretace
V naší zbrojnici je „Dlouhý meč templářů Baldwin“. Upřímně: jde o moderní výklad řádového stylu – záštita a hlavice s motivem kříže – na dlouhém meči, zatímco historičtí templáři nosili hlavně jednoruční meče. Ocel, tepelné zpracování a konstrukce jsou ale jako u skutečné zbraně.
