Z čeho se skládá pochva
Základem je jádro ze dvou tenkých dřevěných lišt, zevnitř vybraných do tvaru čepele a slepených dohromady. Jádro se potahuje kůží, lepenou nebo šitou na hřbetu. Středověké pochvy bývaly uvnitř vystlané vlnou nebo kožešinou: lanolin v ní promazával čepel při každém tasení.
Na ústí pochvy sedí kovové kování, které chrání kůži před ostřím a zpevňuje okraj. Níž je závěs a na samém konci nákonec.
Nákonec pochvy
Nákonec je kovové kování konce pochvy. Brání tomu, aby se konec prodřel, když pochva naráží o nohu, sedlo nebo zem, a nedovolí hrotu propíchnout kůži. Ve středověku to bývala prostá plechová čepička, u pozdějších pochev zdobené lité zakončení.
Závěs a opasek na meč
Ve 13. a 14. století se pochva připevňovala k opasku řemeny ovinutými kolem její horní části, takže meč visel šikmo u levého boku – pravák měl jílec po ruce a konec pochvy se mu nepletl pod nohy. Později se prosadila kování s kroužky, do nichž se zapínaly řemínky opasku.
Dobře padnoucí opasek drží pochvu v úhlu, který umožní tasit bez přidržování druhou rukou, a při chůzi nesjíždí.
Jak vybrat pochvu k meči
Pochva se dělá na konkrétní čepel: na její délku, šířku u záštity, tloušťku a to, jak se zužuje k hrotu. I ústí musí sedět k záštitě – některé záštity mají jazyky, které přesahují přes pochvu a uzavírají ji shora.
Meč má v pochvě držet třením u ústí. Příliš volná pochva ho nechá vypadnout, příliš těsná otupuje ostří a ztěžuje tasení. Potřebujete-li pochvu k meči, který už máte, napište nám rozměry čepele a záštity – zeptáme se výrobce na pochvu na míru.
Pochva není skříň
Kůže drží vlhkost a obsahuje třísloviny, takže čepel zavřená v pochvě na měsíce začne rezavět tam, kde to není vidět. Běžně se meč skladuje mimo pochvu, s tenkou vrstvou oleje na čepeli.
Pokud meč věšíte na zeď, vyberte vnitřní zeď daleko od topení a okna. Držák na zeď by měl meč podpírat na dvou místech – u záštity a blíž k hrotu –, aby čepel nevisela na jediném bodě.